Mohendžodaro – můžeme najít spojitost mezi tímto kdysi kvetoucím městem v Pákistánu a zmínkami o starověké nukleární válce ve svatých textech v sanskrtu, jako je například Mahabharata? Nebo je to jen náhoda?
„Byla to jediná střela nabitá celou silou Vesmíru. Žhavý sloup kouře a plamene jasný jako tisíc sluncí vyrostl v celé svojí kráse … Byla to neznámá zbraň, železný blesk, gigantický posel smrti, který obrátil v popel celou populaci Vrishnis a Andhakas … Těla byla tak spálená, že je nebylo možné identifikovat. Vlasy a nehty odpadly. Keramika se rozbila bez zjevného důvodu, ptáci zbělali … Po pár hodinách bylo všechno jídlo nakažené … Aby unikli z tohoto ohně, skákali vojáci do vody, umývali sebe i své vybavení“. (Mahabharata)
Mohendžodaro (Pahorek Mrtvých), které se nachází v provincii Sindh (Pákistán), bylo kdysi jedním z největších sídel v údolí řeky Indus. Bylo postaveno okolo roku 2600 př.n.l. a zaniklo kolem 1800 př.n.l. Ruiny města byly objeveny v roce 1922 důstojníkem Archaeological Survey of India jménem Rakhaldas Bandyopadhyay. Byl nasměrován budhistickým mnichem, který věřil, že se tam nachází stúpa. Od roku 1930 tam byly prováděny rozsáhlé vykopávky pod vedením Johna Marshalla, K.N. Diksita a Ernesta Mackay a dalších.
Když se vykopávky dostaly až na úroveň tehdejších ulic, objevili archeologové mnoho lidských koster rozházených po městě. Mnoho z nich se drželo za ruce, byly rozptýlené po městě náhodně, jakoby je zastihla nějaká okamžitá katastrofa. Lidé leželi na ulicích kvetoucího města. Kostry jsou tisíce let staré, což bylo dokonce potvrzeno i tradičními archeology.
Co ale způsobilo takovou náhlou zkázu uprostřed rozvíjející se civilizace?
Tyto kostry jsou mezi nejvíce radioaktivními nálezy, jaké kdy byly objeveny, na stejné úrovni jako ty z Hirošimy a Nagasaki. Starověké velké město v Pákistánu vypadá, jakoby ho zničil atomový výbuch a to v roce 1800 před naším letopočtem. Na jednom místě našli sovětští archeologové kostru, která měla úroveň radiace 50 krát větší, než je normální.
V jiných městech, které byly nalezeny v severní Indii, lze také najít důkazy velkých explozí, včetně jednoho v kopcích Rajmahalu, které vypadá jako zničené obrovským žárem. Velké masy zdí starého města jsou spečené k sobě, doslova zeskelnatělé (vitrifikované), že roztavený kámen, který postupně chladnul, vytvořil hladký skelnatý povrch. Tyto stopy velkého žáru nám opravdu stěžují vysvětlení, protože v oblasti nejsou jakékoliv známky vulkanické aktivity. Takže jediný způsob, jakým by nálezy v Mohendžodaro a dalších městech mohly být vysvětleny, je atomový výbuch, nebo něco tomu velmi podobného. Celá města byla najednou zničena.
Pokud věnujeme náš čas a trpělivost starým hindským epickým textům v sanskrtu, jako je Mahabharata, Bhagavad Gita a Ramayana, které všechny popisují nebeské bitvy mezi bohy, kteří létali ve strojích zvaných vimana, najdeme zásadní vodítka a možné odpovědi.
V intenzivních osobních bitvách mezi bohy byly používány zbraně hromadného ničení nepředstavitelné síly, které zanechaly bezpočet lidí bez vlasů a s jinými abnormalitami. Jsou to důkazy nukleárních zbraní více než 4000 let starých?
Znovu se ptám, byli tito takzvaní „bohové“ mimozemšťani používající Zemi jako bitevní pole? Starobylé texty jsou prý mýty a vymyšlené příběhy, ale jak vlastně naši předkové věděli o nukleárních zbraních a jejich účincích?
Osobně si myslím, že v těchto příbězích je jádro pravdy. Lidé bez znalostí technologií, které máme dnes, popsali to, co viděli, jak nejlépe mohli. My dnes máme jasný fyzický důkaz v podobě Mohendžodaro a jeho náhlém zničení. Pro mě jsou ruiny Mohendžodaro přesně tím, jak to vypadá, čili jako 4000 let staré město zničené atomovým výbuchem.
Z anglického originálu přeložil se souhlasem autora Roman Baroš.
